Jak
ovlivňují hodnotová měřítka obsah novin a internetu? Hledáním odpovědi na tuto
otázku se zabývala 7. konference v rámci cyklu Člověk a média, která se
konala 23. října v Centru Mariapoli v Praze-Vinoři. Navázala na jarní
konferenci (Nové město 7-8, 2005, str. 17), která si kladla tutéž otázku ve
vztahu k tvorbě programového schématu v televizi a rádiu.
Od letošního roku spolupracuje na tomto
projektu také nadace Konrad-Adenauer-Stiftung. Na úvod konference ji krátce
představil ředitel pražského zastoupení, Stefan Gehrold, a shrnul výzvy, které nám
předkládá epocha médií, v níž žijeme: „Média mají v současné
společnosti velký význam při zprostředkovávání informací. Jsou si však také vědoma
z toho plynoucí odpovědnosti? Jsou si vědoma, že způsob, jakým informace
podávají, a také již pouhým výběrem informací, které prezentují, mohou
manipulovat názor společnosti?“ Podle jeho názoru si to média uvědomují, avšak
ne v plném rozsahu. Proto považuje za důležitou diskusi o
zprostředkovávání hodnot médii, k níž chtěla přispět i probíhající konference.
|
Nová mediální strategie |
|
Pozvání na konferenci přijal Ante Gavranovič,
novinář a publicista z Chorvatska, který se zabýval oblastí hospodářství.
Dvakrát byl zvolen prezidentem Chorvatského novinářského svazu a nyní předsedá
Svazu vydavatelů. Ve své vstupní přednášce „Člověk a rostoucí společenská
odpovědnost v současné společnosti“ se věnoval roli člověka v soudobém
procesu globalizace.
Pokud
jsou lidé schopni spolu hovořit, mohou se navzájem nesmírně obohacovat a
rozvíjet. Společenský dialog tak považuje za specifickou cestu k předkládané
pravdě. Přednostně bychom se měli podle něj zabývat otázkou etiky univerzální
solidarity a sociologické smysluplnosti života. Nová mediální strategie by měla
vycházet z informované, bdělé a aktivní otevřenosti. Zájem o člověka nesmí
zůstat stranou. A tady role médií často selhává. Zabývá se vysokou politikou, ale
člověk zůstává v pozadí.
V praxi jsou média v prvé řadě
poslové míru nebo války mezi národy, rozhodují, která fakta budou zveřejněna a jak.
Odtud pramení jejich centrální role. Musí se ale zamyslet i nad tím, aby zisk
nezničil noviny. Rozhodují dnes vlastnické poměry a do jaké míry to mohou
novináři ovlivnit, je otevřená otázka, na kterou nemáme univerzální odpověď.
Témata v médiích se převážně liší od toho, co
považuje za rozhodující široká veřejnost. V prvé řadě je třeba myslet na
sociální témata, na obyčejného člověka, který postupně z médií mizí. Společenská
odpovědnost nemůže existovat bez opravdového zájmu médií o lidi.
V živé diskusi, která následovala, Ante
Gavranovič mimo jiné zdůraznil, že je velice důležité, aby byly do společenského
dialogu zahrnuty i nevládní organizace. Svou budoucnost podle něj nemůžeme svěřit
jen politikům a ekonomům.
Na úvodní přednášku navázali svou zkušeností
z praxe hosté. Z oblasti tištěných médií to byli Silvie Struhárová a
Erik Tabery, z oblasti internetu Andrew Gardner a Jakub Ditrich.
|
Malá velká témata |
|
Silvie
Struhárová je editorkou a manažerkou v Petit Press, jednom ze tří nejvýznamnějších
vydavatelství na Slovensku. V médiích pracuje od roku 1990.
Nejdříve krátce popsala celkový stav
v oblasti tisku na Slovensku. Obecný trend poklesu počtu čtenářů, který souvisí
s nástupem nových médií a měnícím se mediálním obsahem, nezasahuje
bulvární tisk, ale seriózní média, která se v důsledku toho postupně bulvarizují.
Mohlo by se zdát, že se nevyplatí za hodnoty bojovat. Ale z vlastní
zkušenosti – nyní jako editorka a manažerka speciálních projektů pro deník
Korzár – uvedla, že profesionálně zpracované hodnoty, předkládané originálním
způsobem, přijmou i lidé, u kterých bychom to nepředpokládali.
Každý vydavatel usiluje především o zisk, až
potom následují neekonomické kategorie jako prestiž nebo moc, které ale jsou
podmínkou pro dosažení dalších zisků. Totéž platí o inzerentech. Některé firmy
si nemohou dovolit kvůli dobrému jménu být na jedné straně se skandální
fotografií nebo nevkusným textem. Asi před dvěma lety právě inzerenti
iniciovali vznik servisních komerčních seriózně laděných sekcí, kde nejde jen o
běžné komerční priority, ale o to, aby nikoho neurážely a poskytovaly kvalitní
informace, které zajímají mnoho lidí. Tištěná média tedy rozšiřují
v současné době prostor pro tato „malá velká“ témata každodenního života. Jak
uplatnit hodnoty závisí na každém autorovi a editorovi. Fakt je, že moralizování,
kritizování a otevřené mentorování do profesionálních textů nepatří jak
z novinářského, tak lidského hlediska. Všelidské i křesťanské hodnoty se
mohou stát součástí autorova textu. Jen tak mají možnost oslovit to dobré
v lidech a možná trochu posunout dnešní svět k lepšímu.
|
|
|
Moje svědomí bude se mnou vždycky |
|
Erik
Tabery je zástupcem šéfredaktora týdeníku Respekt. Svůj příspěvek zahájil
otázkou: „Proč zrovna já jsem v týdeníku Respekt a mám příležitost
pravidelně psát své názory, když zde žije osm milionů dospělých lidí, kteří by
tu práci mohli vykonávat úplně stejně?“
Chtěl tím naznačit, že novinář by měl mít
velkou pokoru k příležitosti, kterou má, neustále o tom přemýšlet a své
názory podávat formou analýzy, argumentů. Jeho názor by neměl být výjimečný tím,
co si myslí, ale úhlem pohledu, který čtenáři nabídne.
V tištěných médiích z první
republiky, v nichž má Tabery zálibu, každou chvíli někoho někde něco roztrhalo
a fotografie na titulních stranách to dokumentují. Do jisté míry to možná byl horší
bulvár, než je dnes. Seriózní časopis Přítomnost měl za první republiky tři
tisíce prodaných kusů, byl neustále ztrátový a udržel se jen díky dotacím. V tom
je Respekt částečně podobný. Ve světě je také řada názorových týdeníků
dotována, i ve Spojených státech. A ještě v souvislosti s bulvarizací
uvedl, že podle něj neexistuje téma, kterému by se seriózní noviny neměly
věnovat. Jde jen o to, jakým způsobem. Za nejdůležitější považuje ovlivňování
médií ze strany čtenářů. Platí totéž, co u politiky. Média jsou taková, jací
jsou čtenáři, jaká je společnost.
Důležitá hodnota pro novináře je respekt
k jiným názorům, který mu dává obrovský prostor a nesmírně ho obohatí.
Novinář je jenom člověk se spoustou chyb a předsudků. Korigovat ho mohou
čtenáři, kteří s ním komunikují. Na otázku, jaký je zájem o práci
v Respektu, uvedl: „Když jsem studoval žurnalistiku, debatovali jsme o
tom, co je hlavním lákadlem pro novináře při rozhodování, kam psát. Drtivá
většina uvedla: být viděn. Ti rozhodně nechtějí jít do Respektu, kde šance být
viděn je mnohem menší. Je to ale vykompenzováno velkou svobodu. Záleží, jakou
hodnotu novinář zvolí. Vždycky si říkám, že jednou ty noviny, kde působím,
mohou skončit, majitel také jednou nebude, šéfredaktor také ne, ale to, co se
mnou bude vždycky – pateticky řečeno – je moje svědomí. Nemám důvod se podbízet
a ztrácet to, co mě bude doprovázet dlouho.“
|
Pozitivní postup |
|
Andrew Gardner je redaktor časopisu Transitions
Online (www.tol.cz). Píše články o dění v nebalkánských státech, hlavně o
bývalém Sovětském svaze, střední a východní Evropě. Vystudoval ruštinu (a
češtinu) a později mezinárodní vztahy.
„Každý den se pozastavujeme nad fungováním
vlád, kritizujeme je a málokdy přemýšlíme o tom, jakým způsobem píšeme a proč
píšeme právě tak,“ zahájil svůj příspěvek.
Odpověď na otázku, proč a jak noviny volí svá
hodnotová měřítka, může znít různě: zaleží na tom, co chtějí mocenské síly; mohou
to být hodnoty novináře či přání čtenářů, tedy to, co se nejlépe prodává. Měřítky
bývají i hodnoty majitele. Fakticky velký vliv mají právě mocenské síly a velký
byznys. Svou roli hrají i existenční důvody, strach z odlivu čtenářů.
Gardner se domnívá, že by to měla být
hodnotová měřítka redaktorů, pokud přicházejí s pokorou, pocitem
odpovědnosti a touhou vést veřejnou diskusi. Měli by zkusit přesvědčit čtenáře
o kvalitě svých hodnot. V prostředí kulturních a technologických změn je však zapotřebí
čas a odvaha, aby se hodnotová měřítka nezměnila k horšímu.
A jak ovlivňuje hodnotová měřítka redaktorů snaha
uchovat si čtenáře a získat nové, lze
pozorovat na dvou jevech: měnící se obsah podle představ současného trhu a ztráta
odvahy a osobitosti novin (například The Times).
Gardner doporučuje pozitivní přístup vůči
novým médiím. Díky internetu je větší rozmanitost publikací. Tištěné a
internetové publikace mohou žít vedle sebe a navzájem se podporovat a
doplňovat.
Jedna z největších devíz publikace je autorita.
Známe hodnotu svých noviny, proto se k nim vracíme. Nejdůležitější tedy je,
aby redaktoři věděli, jaké hodnoty mají a podporují.
|
Nepřemísťování se |
|
Jakub
Ditrich je konzultantem pro on-line projekty. Jako první věc uvedl na pravou
míru termíny: „Když se tady mluví o internetu, myslí se tím web, který vznikl
později. Internet umožňuje také chat, komunikaci textem nebo hlasem,
internetové telefony, přenos obrazů, sdílení videa, třírozměrné displeje
umožňují sdílení třírozměrný obraz, a to už se dostáváme do budoucnosti.“
Za hodnotu webu považuje například získání
nějaké informace hned. Výhodou webu je také, že si tam každý najde svůj
prostor, do kterého se vrací a vytvářejí se tak komunity čtenářů. Porovnávání
tisku s webem je šroubované, ale fakt je, že nejčtenější české noviny jsou
novinky.cz. A nedávný odchod novinářů z Hospodářských novin do pomíjivého
internetového média, které se stále vyvíjí, považuje za výzvu pro tisk.
Sám se zabývá internetem a vyvíjí na něm různé
služby proto, že chce přispět k uskutečnění vize nepřemísťování se. „Netvrdím,
že setkání jsou zbytečná,“ vysvětluje podstatu, „ale prostřednictvím
interaktivní komunikace je možné velkou část přemísťování se odbourat, aniž by
to narušilo kvalitu styku nebo kvalitu předané informace.“ Pokud se teleworking
bude užívat v masovém měřítku, mohl by zajistit to, že někam pojedeme
jenom kvůli tomu, abychom se s někým potkali, ale pracovní schůzky se
vyřeší touto „hygieničtější“ formou.
Důležitá hodnota podle něj je, aby člověka
bavilo, co dělá, a aby viděl, že to má očekávaný výsledek. „V nehmotném
světě je to skutečně velmi komplikované a pomíjivé. Není to dům, který bude
stát řadu let.“ A uvedl zajímavý projekt hřbitova internetu (www.archive.org), kde jsou téměř všechny
webové stránky, jak vypadaly „historicky“.
Během konference prezentovaly studentky Vyšší
odborné školy publicistiky v Praze práce své i svých spolužáků.
Zpracovala Irena Sargánková